Jak slib přišel a jak odešel

Vojto, dnes je ten nejkrásnější den mého života a já jsem nesmírně šťastná, že tu s tebou mohu stát. Nejdřív bych chtěla poděkovat všem, kteří dnes přijeli, a hlavně našim rodičům za všechno, co pro nás udělali.

Jsi můj nejlepší přítel, moje opora, moje jistota a moje láska. Jsi ten nejhodnější, nejobětavější a nejtrpělivější člověk, jakého znám. Vždycky víš, co říct, vždycky mě dokážeš rozesmát a vždycky při mně stojíš, i když si to nezasloužím.

Když jsem tě poznala, netušila jsem, že se z toho stane tohle. Přišlo to nečekaně a já děkuji osudu, že mi tě do života poslal. Za těch šest let jsme spolu zažili tolik krásných chvil a věřím, že jich ještě spousta přijde.

Slibuji ti věrnost, lásku a úctu. Slibuji, že tě budu podporovat v dobrém i ve zlém, ve zdraví i v nemoci, a že tě nikdy neopustím. Slibuji, že náš vztah budu chránit a pečovat o něj, protože vím, že vztah je práce a že se o něj musí starat oba.

Slibuji, že budu trpělivá i ve chvílích, kdy se mi trpělivá být nebude chtít, a že se ti budu snažit rozumět, i když si zrovna rozumět nebudeme.

Těším se na naši společnou cestu a na všechno, co nás čeká. Ať už to bude cokoliv, chci to prožít s tebou. Miluji tě a budu tě milovat až do konce svých dnů.

Kláro, jsi krásná, chytrá, vtipná a laskavá. Jsi trpělivá a máš velké srdce. Umíš naslouchat a vždycky víš, co říct. Jsi nejlepší člověk, jakého jsem kdy potkal.

Jsem rád, že jsem tě potkal. Změnila jsi mi život k lepšímu a udělala jsi ze mě lepšího člověka. Bez tebe bych nebyl tam, kde jsem, a nevím, co bych si bez tebe počal.

Vzpomínám si na naši první schůzku, jak jsme si povídali až do noci a vůbec nám to nepřišlo dlouhé. Už tehdy jsem věděl, že jsi výjimečná, i když jsem si to tenkrát ještě nepřipouštěl.

Slibuji ti, že se o tebe budu starat. Že tu pro tebe budu vždycky, když mě budeš potřebovat. Že budu dobrý manžel a jednou snad i dobrý otec. Slibuji, že se budu snažit být lepší a že tě nikdy nezklamu.

Vím, že nejsem člověk, který by hodně mluvil, a možná ti to někdy chybí. Ale chci, abys věděla, že i když to neříkám, tak to cítím. Nikdy jsem to neuměl a asi se to už nenaučím, ale snad ti to dokážu ukázat jinak.

Chtěl bych ti taky poděkovat za trpělivost, kterou se mnou máš, a za to, že mě bereš takového, jaký jsem. Vím, že to není vždycky jednoduché.

Miluji tě.

Dane, oba víme, že tohle není naše první svatba. Oba jsme si prošli něčím, co nedopadlo, a oba jsme z toho vyšli s jizvami. Nebudu předstírat, že to tak není, protože všichni tady to vědí.

Nechci tady mluvit o minulosti, protože ta je pryč a nedá se s ní nic dělat. Chci mluvit o tom, co je teď. Minulost nás sice formovala a naučila nás spoustu věcí, ale už k nám nepatří.

Vím, že to nebude vždycky jednoduché. Máme děti, máme své zvyky, máme za sebou spoustu věcí. Sloučit dvě rodiny není nic samozřejmého a vyžaduje to od všech hodně trpělivosti a pochopení. Ale věřím, že to zvládneme, protože se máme rádi a protože oba víme, co chceme.

Chtěla bych taky poděkovat našim dětem, že to s námi vydržely a že tady dneska s námi jsou. Vím, že to pro ně nebylo jednoduché, a moc si toho vážím.

Slibuji, že se budu snažit. Že budu trpělivá a že budu myslet i na tebe, nejen na sebe. Že spolu budeme mluvit o věcech, které nás trápí, a nebudeme je v sobě dusit. Doufám, že se nám to povede a že tentokrát to vyjde.

Zuzko, seznámili jsme se na festivalu, kde jsi mi rozlila pivo na boty. Od té doby mi ničíš věci pravidelně. Kdybych měl vyjmenovat všechno, co jsi mi za těch osm let zničila, stáli bychom tady do večera.

Ale zkusím to. Dva telefony, jedno auto, tři hrnky, jednu žehličku, moje oblíbené tričko, které jsi vyprala se svým červeným svetrem, a jednu důležitou schůzku, protože jsi mi zavolala, že v obýváku je pavouk.

Taky jsi mi zničila spánek, protože chrápeš, i když to popíráš. A zničila jsi mi postavu, protože pečeš. A zničila jsi mi kamarády, protože je máš radši než mě.

Když nad tím tak přemýšlím, tak jsi mi zničila celý dosavadní život a já ti za to chci dneska poděkovat před všemi, kdo tady jsou.

Slibuji, že ti to budu tolerovat. Slibuji, že budu vždycky ten, kdo loví pavouky. Slibuji, že si nikdy nekoupím světlé boty a že budu prát zvlášť.

A slibuji, že tě budu mít rád, i když mi rozbiješ zbytek. I když budeš chrápat. I když budeš péct.

Slibuji taky, že se s tebou nikdy nebudu hádat o to, kdo má pravdu, protože ji stejně vždycky máš ty.

Petro, manželství je svátost a závazek před Bohem. Je to celoživotní pouto, které nás přesahuje a které máme chránit. Není to jen smlouva mezi dvěma lidmi, ale společenství, do kterého jsme byli povoláni.

Chci ti slíbit, že budu naplňovat to, k čemu jsme dnes povoláni. Že budu trpělivý, pokorný a věrný. Že budu stavět naši rodinu na pevných základech víry a že náš domov bude místem, kde bude Bůh vždycky vítán.

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, nevychloubá se a není domýšlivá. Nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit a nepočítá křivdy. Všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá a všechno vydrží. Chci, aby taková byla i ta naše.

Vím, že sami to nezvládneme a že budeme potřebovat pomoc. Proto prosím o modlitbu vás všechny, kteří tu dnes s námi jste, protože bez společenství se manželství neobejde.

Chci taky poděkovat našim rodičům za víru, kterou nám předali, a otci Pavlovi, který nás celou přípravou provázel s velkou trpělivostí.

Odevzdávám se ti a přijímám tě. Kéž nám Bůh dá sílu a provází nás po všechny dny našeho života.

Štěpáne, potkali jsme se v roce 2014 v Brně na koleji, na chodbě u automatu na kafe. V roce 2015 jsme spolu začali bydlet v podnájmu. V roce 2016 jsme se přestěhovali do Prahy. V roce 2019 se narodil Kuba, v roce 2022 Anežka. Loni jsme konečně koupili byt.

Za těch dvanáct let jsme spolu zažili strašně moc. Byly dobré roky i těžké roky. Zvládli jsme tři stěhování, dvě děti, covid, tvoji nemoc i to, když mě propustili z práce.

Někdy to bylo hezké a někdy vůbec. Ale vždycky jsme to nějak dali dohromady, protože jsme věděli, že to za to stojí.

Dneska si konečně říkáme ano a já jsem za to moc ráda. Všichni se nás pořád ptali, kdy už se konečně vezmeme, a my jsme to pořád odkládali. Bylo to dlouhé čekání, ale stálo to za to.

Slibuji ti, že s tebou zůstanu dalších dvanáct let a pak ještě dvanáct a pak zase. Že spolu vychováme naše děti a že se jednou budeme dívat, jak se berou oni.